Ubytování Počátky - Historie domu

EnglishDeutsch

Penzion Oloffson
Palackého náměstí čp.15
394 64 Počátky
tel. 420 722 594 403
e-mail penzion@oloffson.cz

Z osudů rodného domu na rynku v Počátkách

"Výsadou starých domů, péčí člověka vzkříšených do obnovené krásy, je mlčení, nikoliv neživé, nýbrž naplněné kouzlem, jehož jsi někdy potřebný, jako starého vína. Jako pít dobré, staré víno důstojně, radostně a vděčně, je aktem díků zemi a slunci, jež víno zrodily, tak i vidění krásy na starých domech je zvláštní druh milosti zúrodňující všednost dne a je potřebou srdce".

Když před lety jsem četl tato vřelá slova obdivu a lásky ke starým domům, jež napsal olomoucký archivář František Drkal, hned tehdy vybavil se mi na mysli můj rodný dům čp. 15 na náměstí či rynku v Počátkách tam, u nás, na Českomoravské vysočině. Starý ten dům, ve svých základech gotický, původně při svém vzniku asi jen dřevěný, s gotickým kamenným ostěním u vchodu do přízemní světnice, opatřený hlubokým sklepem, s domovní síní, mající vysokou, renesančně valenou klenbu i malou sklenutou komůrku v mezipatří, dům zdobený barokní štukovou fasádou, stal se mi opravdu potřebou srdce.

 Snad zdědil jsem k němu lásku po svém otci, kterýž dostal dům ten roku 1867 ve svých 15 letech od svého dědečka z matčiny strany, dlouholetého, zasloužilého purkmistra a soukeníka Dominika Skaly. Otec hleděl dům, s přihlédnutím k jeho starobylosti, podle moderní zásady o zachování stavebních památek, zvelebiti a nepřistoupil, ani za cenu možných peněžitých zisků, k jeho základní přestavbě. Ve svém mužném věku, v říjnu 1897, uvedl do něho svou mladou choť Marii, dceru kupce Františka Barthela a jeho manželky, rozené Hejtmanové. V domě tom jsme se mu narodily my, tři jeho děti: Františka, František a Dominik. Žel, milá a dobrá naše sestra Františka opustila nás, k nevýslovnému žalu svých rodičů, v mladém věku 20 let. Pod rodným krovem prožily jsme jako děti první léta mládí a pocítily jsme zde nejhlubší a pro celý život rozhodující dojmy, jež duch lidský pociťuje při prvním setkání s věcmi tohoto světa.

 Již mého otce zajímaly osudy tohoto domu čp. 15, právovárečného a v pořadí kdysi sedmého na rynku čili v ohradě města od horní brány počítajíc. Ze starých gruntovních knih a zápisů archívních pečlivě vyhledal dřívější majitele. „KU paMátce DržIteLU ČÍsLa patnáCtého“ dal vepsat roku 1912 jejich jména od nejstaršího zachovaného záznamu z roku 1516. K soupisu, napsaného nade dveřmi do světnice v dolní síni připojil jako blahořečení slova žalmu CXXI: Hospodin ostříhati tě bude, když vycházeti a vcházeti budeš od toho času až na věky“ a z knihy zvané Kazatel verš, podle něhož se v životě řídil: „Doufej v Hospodina a čiň dobré, přebývej na zemi a živ se spravedlivě.“

 Prvými známými majiteli byli Václav a Anna Přívalenovi (1516-1543), jejichž jméno zachovala až do našich dní louka „U Přívalských“ vzniklá z jejich Přívalenovského rybníčka. Po nich následoval Jiřík Řídel, dále Tomáš Pekař s Annou manželkou (1543-1575). Počátkem 17. století náležel dům počáteckému primátorovi, mydláři Janu Elbovi, kterýž byl dědem z matčiny strany českého historika a vlastence Jana Tomáše Pešiny, psaného později z Čechorodu. Dům se pak stal majetkem druhého vnuka Elbova, Jana Pešiny (1640-1664) který byl radním písařem v Počátkách a zaznamenal válečné události z let 1618-1646, pokud se dotkly Počátek. Jeho dceři Alžbětě se na dům přiženil Lukáš Paulín (1665-1703), jenž jako varhaník hrával v počáteckém děkanském kostele, v roce 1690 nově zbudovaném, ke cti a slávě boží. Dcera Lukáše Paulína jménem Kateřina se stala dědičkou domu. Zprvu byla provdána za Jana Kopala (1703-1708), podruhé, co vdova, si vzala za manžela (1709) mistra postřihačského Jakuba Wolfa a při tom postoupila dům se vším příslušenstvím za sumu 500 kop grošů. V roce 1752 se stal dědicem domu mladší syn výše uvedených manželů Tobiáš Wolf  (nar. 1722, zemř. 1772), kdežto starší Jakub Prokop byl v letech 1749 až 1767 děkanem v Poděbradech. V rodě Wolfově zůstal dům skoro jedno sto let. Tehdy v polovině 18. století dostává svůj zevní barokní vzhled se štukovou výzdobou  a s kovanými, provlékanými mřížemi na oknech v přízemí. Po kratší době 1803 až 1807, kdy se v držení vystřídali tři majitelé, dostává se dům roku1807 v majetek soukeníka Karla Roháčka z Třeště, k jehož dceři Františce se přiženil soukeník Dominik Skala, můj praděd, o němž byla zmínka již výše.

 Rodný dům je starým pamětníkem. Pamatuje vrchnost hradeckou: pány z Hradce Jindřichova a Slavaty z Chlumu a Košumberku, vrchnost žirovnickou: hrabata ze Šternberku a všechny je přečkal, dočkav se roku 1848 kdy u prahu sousedských dveří přestala se krčit poníženost. Po dvakráte na jeho střechu vyskočil červený kohout. Vyhořel v roce 1653 na den Proměnění Pána Krista, když vyšel oheň z kostelní věže od blesku a podruhé lehl jeho krov popelem 22. května 1821, kdy bylo zničeno velikým požárem celé město, leč vždy byl znovu vybudován. Po druhém ohni dostal jiný vzhled, ježto byl jeho štít, původně hledící do náměstí otočen k domům sousedním. Z válečných událostí byl svědkem četných průtahů vojska války třicetileté, jež tvrdě doléhaly na všechny obyvatele, v letech 1645-1646 byl zle postižen vojenskou partají švédskou. Za války turecké 1683-1685 byli v něm ukvartýrovaní důstojníci císařského vojska. V 18. století byl vcelku ušetřen větších útrap vojenských, avšak hned počátkem 19. stol. v lednu 1800 poskytuje nocleh důstojníkům slavné Suvorovovy armády, která procházela městem od Jindřichova Hradce na Jihlavu až do 16. března 1800. Za Napoleonských válek nocovali v domě roku 1805 vojáci bavorští, roku 1806 rakuští, roku 1866 po bitvě u Hradce Králové vojáci pruští. Za druhé světové války procházelo před domem mužstvo 3. kompanie SS oddílu říšsko-německého vojska. Leč krátce na to jako vítané a milé hosti přijal náš dům pod svou střechu v noci z 9. na 10. května 1945 tankovou posádku vítězné sovětské armády, která nám přinesla osvobození z nacistické poroby.

 Tak se z minulosti dostáváme do přítomnosti, kdy dům čp.15 od roku 1931 je v majetku dvou bratří, prof. Františka a ing. Dominika Navrátila. Je zajímavá ta okolnost, že v roce 1962 je tomu plných 150 let, kdy se dostal dům v přímý rodový majetek a že za tu dobu majiteli domu byli pouze tři generace a to vždy s křestním jménem Dominik:

1812-1867 Dominik a Františka Skalovi

1867-1931 Dominik a Marie Navrátilovi

1931-1962 Dominik a František Dominik Navrátilovi, takže jistě plným právem se tu také říkávalo „U Dominíčků“.

 Radost i smutek střídaly se v domě a dům věděl, co je život. Nassál do sebe a ve svých zdech utlumil mnoho smutných věcí. Poznal, jak chutnají slova lásky i slova zlá, věděl, že slzy jsou horké a slané a opět znal srdce jež přetékají láskou. Slyšel prvá zavrnění novorozeňat i poslední smutné vzdechy umírajících, slyšel  veselý zpěv a smích dětí i vážné chorály pohřební, zažil bujná veselí svatební, poklidné chvíle při večerní lampě rodiny i truchlivé chvíle při svitu olejové lampičky u lůžka nemocných, poznal doby zámožnosti i strasti za dob válečných. Byl útočištěm členů rodiny v bouři života a zůstal zde státi jako svědek všech těch událostí, leč jinak zůstává němý. Pouze písemnosti uložené v archivech jsou to jediné, co zůstalo nám z osudu lidí kteří v něm bydleli a jsou jedinou stopou, po níž je vracíme k životům, které byly a nejsou, jako by se utopily, praskly jako staré housle, na kterých čas sehrál své melodie, anebo se vytratily jeko studně anebo zarostly jako cesty či spadly jako ptáci do moře …..

 

Přepsáno ze strojopisu datovaného zářím 1961, sepsaného prof. Františkem Navrátilem, archivářem Ústředního archívu v Českém Krumlově. Doplněna interpunkce, opraveno několik zřejmých překlepů.

Copyright © Penzion Oloffson Všechna práva vyhrazena
Created by AVT design | Mapa stránek | Výměna odkazů